Průpovídky se zakladatelkou česko-anglické soukromé školičky Puppies pre-school
Hana Knight
zakladatelka česko-anglické soukromé školičky Puppies pre-school a máma čtyř dětí
V roce 2001 jsi dostala velmi odvážný nápad, a to koupit téměř 200 let starý dům, celý ho zrekonstruovat a udělat z něj školku. Jak tě tahle myšlenka napadla?
Myšlenka koupit starou školu vznikla kolem roku 1999, kdy jsem bydlela v Úhonicích v novostavbě a denně jezdila kolem krásné ruiny, kde bydleli manželé Vejvodovi. Jednoho dne jsem jela se svou dcerou v kočárku a uviděla Marušku Vejvodovou v předzahrádce. Tak jsem se zeptala, zda dům nechce prodat, a ona řekla, že se poradí s manželem Mirečkem a ať se zítra přijdu zeptat. Když jsem další den dorazila, tak mi řekli, že ho rádi vymění za menší útulný domeček na dožití s malou zahrádkou. A tak jsem zahájila akci KULOVÝ BLESK a díky bohu vše vyšlo ke spokojenosti všech zúčastněných. Tehdy jsem zkrátka chtěla zachránit nádhernou historickou budovu. Až posléze mě napadla školka, protože jsem v té době měla tři malé děti, a tak mě vize práce v domě s dalšími dětmi velice nadchla.
Budova původně fungovala jako katolická škola, podařilo se ti někde zachovat i nějaký původní architektonický počin?
Budova sloužila jako katolická škola, ale pak také jako knihovna, pošta či obecní úřad, takže dost pestrá škála využití. Nicméně se mi podařilo najít žádost o přístavbu třídy z roku 1886 a půdorys současné školky je víceméně stejný, kamenné zdivo a dřevěné trámy jsou také původní.
Celý interiér domu jsi navrhovala sama, dělala sis nějakou rešerši týkající se například dispozic a správného vybavení prostorů pro výchovu malých dětí?
Když jsem renovovala starou školu s vizí založit školku, měla jsem za sebou založení školky Jingle Bells, která dodnes funguje. Poté co jsme se rozvedli s exmanželem, škola Jingle Bells zůstala jemu a já jsem vlastně navázala ve své školce Puppies.
Víme, že máš silný vztah ke starožitnému nábytku, který pramení z doby, kdy jsi žila v Anglii. Máte nějaké starožitné kousky jako součást vybavení přímo ve školce?
Pokud jde o starožitnosti, tak ty z bezpečnostních důvodů ve školce nemáme. Děti by je nejen mohly nechtěně rozbít, ale zároveň se i poranit. Nicméně si moc vážím dekorace na zdech z dílny MAŘÍŽ od výtvarnice Hanky. Zadání z mé strany znělo: „Hani, udělej to tak, aby se to dětem líbilo třeba i za dvacet let.“ A musím říct, že mě rozhodně nezklamala.
Na který pokoj nebo část pokoje ve vaší školce jsi nejvíc pyšná a proč?
Musím říct, že mám ráda všechny prostory školky stejně a pyšná jsem především na to, že když probíhala kolaudace a přišli hasiči s úmyslem nařídit sádrokartonové protipožární stropy a uviděli krásné původní trámové stropy, tak nám udělili výjimku. Kdykoliv se na ně podívám, mám z nich o to větší radost.
Jak velký vliv má podle tebe prostředí, ve kterém se děti učí, na jejich výuku?
Prostředí, ve kterém děti tráví svůj čas, hraje obrovskou roli v jejich vývoji jak estetickém, tak citovém. Potřebují cítit útulné a podnětné prostředí, aby byly spokojené.
Díky školení společnosti Mensa Česká republika, která se soustředí na podporu nadaných dětí, se snažíte odhalit talenty dětí před nástupem do první třídy. Prozradíš nám, jak takové objevování talentu funguje?
Odhalení talentu je velmi individuální práce pedagoga a dítěte. Ve většině případů se dítě chová jinak než ostatní děti. Mě na myšlenku absolvovat kurz v Mense přivedla maminka ze školky, která měla syna s nejrůznějšími vývojovými diagnózami. Nakonec jsme zjistili, že syn má skutečně nadprůměrné IQ. Nakoupili jsme potřebné pomůcky a sledujeme akce, které pořádá Mensa pro rodiče i pedagogy.
Nemohli jsme si nevšimnout vaší krásné minigalerie. Jak důležité je dle tvého názoru uznání pro kreativní vývoj malých dětí? Doporučila bys rodičům, aby udělali něco takového svým dětem i doma?
Kreativita u dětí nemá hranic, a proto je zapotřebí ji podporovat. Ve školce jsem se za 18 let nesetkala s dítětem, co by neumělo malovat nebo zpívat. To vše se děje na základních školách, kde se výtvarné a hudební činnosti známkují a dochází tam ke srovnávání mezi dětmi. Děti ve školce tvoří kvůli procesu tvoření, nikoliv kvůli výsledku. Rozvíjí to jejich cítění, mimo jiné i emocionální. My například na čarodějnice malujeme a posléze pálíme noční můry. Takže je to vlastně i terapie.
Na závěr by nás zajímalo, jestli nějakým způsobem zapojujete do výuky i rodiče.
Před covidovou dobou jsme pořádali například společnou výrobu adventních věnců, plánovali jsme společnou výrobu mozaiky. V létě pořádáme přírodovědný a poznávací tábor u nás na chalupě a poslední den připravíme s dětmi pro rodiče grilovačku se saláty a dezerty. Do výuky zapojujeme rodiče tzv. domácími úkoly typu pozorování zimní oblohy v době Tří králů, kdy jsou viditelné planety Jupiter a Saturn, zjištění, odkud pochází rodiče a prarodiče, atd.
Děkujeme!
