Průpovídky s architektkou a bytovou designérkou Martinou Durdisovou

Martina Durdisová

architektka, bytová designérka a máma Mikuláše (1 rok) 





Už přes rok jsi mámou malého Mikuláše, změnilo tě to nějak profesně? Baví tě například navrhovat dětské pokoje víc než předtím? 

Navrhování dětských pokojů pro mě byla vždy výzva a zároveň veliká zodpovědnost. Svět dětí je tolik odlišný od toho dospělého a najít tu správnou cestu a vytvořit prostor pro jejich křehkou a barvitou duši není nic lehkého. Úkol, který nejde dělat ve spěchu a pod tlakem ani podle pravidel. 

Dětské pokoje budu navrhovat asi vždy se stejnou pokorou, ale jako máma možná s větším pochopením potřeb dětí a důležitosti jejich pocitu bezpečí.


Co si myslíš o využívání monochromatických barev v interiéru pro děti? 

Barvy jsou pro děti a jejich správný vývoj velice důležité, ale stejně tak harmonický inspirativní prostor, který vybízí k tvorbě právě je samotné. Je důležité si uvědomit, že dětský pokoj snoubí hned několik funkcí a zón. My dospělí si jdeme lehnout do jedné místnosti, pracujeme v jiné a denní činnost také vykonáváme v jiné, kdežto dětský pokoj musí pojmout tohle vše mezi „čtyři stěny“. Tak je třeba s barvami v tomto prostředí pracovat o to citlivěji a vhodně vzhledem k věku dítěte.


Jakým materiálům dáváš v dětských pokojích přednost?

Častá podmínka rodičů při zadání je, ať je to praktické a snadno omyvatelné, což mi vždy vykouzlí úsměv na tváři. Ano, nyní s dítětem mohu potvrdit, že praktičnost je důležitá, ale přesto se spíš hlásím k tomu, ať klidně vzniknou na pracovní dřevěné stolové desce rýhy od kreslení a vyrábění, které sice neuklidíte, ale do dětského pokojíčku prostě patří. Tedy rozhodně přírodní materiály, ty, co voní životem, jsou měkčí, teplejší a dovolí dítěti je vnímat všemi smysly. Je třeba si uvědomit, že děti na vše sahají, chodí často bosy, hrají si na zemi a podle mě ochutnají nebo alespoň olíznou i každý nábytek ve svém pokojíčku. Konkrétně dřevo a textilie by v dětském pokojíku neměly chybět.


Jaký typ doplňků by podle tebe neměl scházet v dětském pokojíčku?

Napadají mě dvě věci a platí to nejen pro dětské pokojíky: obrazy a doplňkové osvětlení. Právě doplňková svítidla nám pomohou zaměřit pozornost na danou zónu nebo objekt a pomáhají dotvořit požadovanou atmosféru i zútulnit prostor. A obrazy vždy na uživatele daného prostoru prozrazují trochu víc než cokoliv jiného.


Co si myslíš o kombinaci světla a textilu jako dekorace?

Použitím vhodné textilie jako stínidla můžeme vytvořit díky rozptýlenému světlu útulnou atmosféru v prostoru.


Co ty a světýlka Cotton Balls v interiéru? 

Je to roztomilý interiérový doplněk. Náš syn Mikuláš je má nad postýlkou podél baldachýnu a používáme je jako jediné světlo večer před spaním.


Jak moc volnou ruku by měli rodiče dát dětem při výběru nábytku nebo doplňků do jejich vlastního pokoje? 

Rozhodně bych děti zapojila do tvůrčího procesu navrhování jejich budoucího pokoje. Zajímaly by mě jejich pocity, co od nového prostoru očekávají, jak nejčastěji tráví čas a co je pro ně důležité. Samozřejmě dispoziční uspořádání, otázky bezpečnosti a jiné praktické stránky jsou na rodičích, ale věřím, že když děti přiloží ruku k dílu, budou cítit, že jde opravdu o jejich prostor, který si budou hýčkat, protože byly tvůrci svého zázemí.


Už máš představu, jak jednou bude vypadat Mikyho pokojíček a co do něj budeš pořizovat?

Těším se na to a hodlám si to užít. Zařídit mu dětský pokoj plánujeme, až nebude spát u nás v ložnici a přestěhujeme mu postýlku. Nápadů mám spousty, ale to by bylo na samostatný list a do doby, než se tak stane, se může leccos změnit. Je pro mě stěžejní, ať to respektuje a podtrhuje jeho osobnost, záliby, ať je to místo, kde bude chtít tvořit, rozvíjet se, a ať je mu útočištěm.


Po ručně vyráběných doplňcích a hračkách je teď velká poptávka. Jaký máš názor na využití hand-made dekorací v dětském interiéru? 

Hand-made dekorace mají přidanou hodnotu v jedinečnosti oproti sériové výrobě, jsou to ty dekorace, které schováte pro další generace, a máte s nimi většinou spojeny zážitky, lidi, vůně, místa. Mám to ráda.


Jaké jsou teď aktuální trendy v interiérech pro děti?

V současných interiérech dětských pokojů najdete tvarově jednoduché konstrukce, třeba různé rámové konstrukce postelí ve tvaru domečků. Oblíbené jsou pastelové barvy, používány jsou však víc na doplňcích než plošně, a to z důvodu snadné, rychlé a levné výměny, když ta aktuální děti omrzí. Rodiče mají v oblibě pokojíček, který může tzv. růst s dětmi, a to nejen pomocí rostoucích židliček a stolů, ale i snadno přestavitelného nábytku. Stále si však myslím, že nad aktuální trendy by měla být nadřazena individualita dítěte, jeho potřeby, zájmy a bezpečné zázemí.

Dříve bylo v oblibě, aby měl každý pokoj jiný vizuální styl. Hádáme, že to už se moc nenosí a lidé preferují spíš jednotný design… Jak moc by podle tvého názoru měl dětský pokoj ladit se zbytkem domu?

Dětský pokoj je součástí nějakého celku, domu, bytu, měl by tak se zbytkem komunikovat a být propojen materiály, prvky, barevností. To však neznamená, že v návrhu dětského pokoje nemůžete být odvážní. Jen je důležité udržet jednotnou linku a kompaktnost se zbylými místnostmi. Konkrétně povrchy a prvky, které nejsou snadno vyměnitelné nebo plošně navazují, jako jsou podlahy, dveře, třeba i nějaký vestavný nábytek, je dobré mít jednotné. Ozvláštnit místnost se dá kusovými koberci, jinými svítidly, barvou na zdi, případně obrazy nebo malbami, dekoracemi a snadno vyměnitelným kusovým nábytkem.


Naše tygřice Luna by si moc přála pokojíček, jehož součástí bude vesmírná raketa. Jak by sis s takovým požadavkem poradila? 

Záleželo by na tom, jak moc velký dobrodruh tygřice Luna je…  Zda by ráda z tepla a klidu své měkoučké postele sledovala vesmír tam vysoko nad sebou se všemi těmi planetkami, družicemi, svítícími hvězdami a jednou raketou mířící přímo tam, kde dětská fantazie je stejně tak nekonečná jako vesmír, nebo zda je živel, který chce být uprostřed děje, a to rovnou za řídicím panelem jako pilot. Tedy rozložení rakety do jednotlivých fragmentů, které prostupují celým pokojem. Malým kruhovým okénkem ve dveřích můžete nakouknout, jak to přímo na palubě vypadá, pro odvážnější je možné vejít a přidat se k posádce. Když zasednete ke stolu nad domácí úkol, jako byste zasedli do křesla pilota k řídicí jednotce se všemi těmi čudlíky a s večerním ulehnutím se připravovali k zážehu a startu za novým dobrodružstvím.