Průpovídky s Bárou z Nikolajky
ilustrátorka, malířka, lektorka kurzů kaligrafie a akvarelu a máma Emilky (5 let)
Látkové přívěsky Lunamies® z kolekce Tvůj vesmír je i můj vesmír jsou ručně malované mléčnými barvami a přírodními pigmenty. Zajímalo by nás, kdy a jak ses dostala k této technice?
Cesta k přírodním barvám a mlékovkám na textil vedla přes mé kožní obtíže. Něco málo přes rok maluji obrazy a zhruba stejně dlouho mě trápí akné na tvářích. Zjišťuji, že mé tělo poslední dobou nesnáší chemii. Nemohu používat ani klasický šampon na vlasy a u všech produktů pečlivě řeším složení. Mé domněnky, že mi vadily výpary z barev a sprejů, se časem potvrdily a díky přírodním barvám mohu malovat dál.
Když jste s Emilkou společně malovaly látku na naše přívěsky, připomnělo ti to časy, kdy jsi takhle „zapáleně“ tvořila jako malá se svou mámou, jak jsi sama zmínila. Osoba, která tě přivedla k umění, byla tedy tvá maminka?
Myslím, že máma byla určitě první. Byla jsem přítomna jejím přípravám na zkoušky z výtvarky a prý jsem se dost často výtvarně zapojovala. Moje mamka pak studií zanechala, prý proto, aby se mi mohla věnovat. Dnes si toho moc vážím, ale snažím se tenhle zažitý stereotyp bourat. Myslím, že do určité míry je možné s dětmi studovat, pracovat, tvořit. K umění mě vedli pak ještě hodně babička s dědou, brali mě na vernisáže a pohybovali se v uměleckých kruzích. U nás v rodině umí malovat snad úplně všichni. Měla jsem to celý život na očích a přišlo mi to normální.
Můj vesmír je i tvůj vesmír je název limitované kolekce, kterou jsme společně vytvořili. Dokázala bys našim čtenářkám přiblížit, co pro tebe tato slova znamenají?
Myslím, že tato otázka krásně navazuje na myšlenky, které jsem začala rozvíjet v rámci odpovědi na tu předchozí. Mateřství vnímám jako další z etap svého života, do kterého velmi silně proniká mé profesní já – možná právě tím, jak se snažím tyto své dvě role skloubit. Je to takový můj osobní manifest, kterým se snažím říct „Tohle je můj svět, takhle jsem fungovala dřív a teď jsi toho součástí také, pojď to zkusit, jestli chceš“. Mám obrovské štěstí, že mám Emilku. Je velmi tvořivá a zvídavá a vyloženě si naši společnou tvorbu tohoto krásného projektu užívala. Užívaly jsme si ho tak společně. Budu na to vždy ráda vzpomínat.
Pracovala jsi jako učitelka na ZŠ, takže víš, že k jakékoliv výchově patří i velká dávka trpělivosti. Co bys poradila rodičům, kteří doma tvoří se svými dětmi a mají co dělat, aby jim neujely nervy?
Musím říct, že trpělivost zrovna není moje silná stránka. Chci všechno ideálně hned a mám na sebe i na ostatní velké nároky. Ale při práci s dětmi a výchově mi pomohlo a neustále pomáhá dívat se na svět očima dětí, nebo se o to alespoň pokoušet. Pomáhá mi věřit ve schopnosti dětí. Vždy, než začnu třeba usilovat o to, aby Em dojedla oběd, se zastavím a řeknu si, jestli to dítě prostě neví, kolik toho má sníst. Jestli když leze na prolézačku hodně vysoko, že možná ví, že to zvládne, apod. Pomáhá mi napočítat si v duchu do pěti a čekat, jestli Em opravdu udělá, co po ní chci. Nechávám ji rozhodovat o věcech, o kterých si myslím, že rozhodovat může. Učím ji vzájemnému respektu a úctě. Tohle všechno dohromady pak tvoří ten koktejl, který spolu popíjíme, a pak je to moc fajn. Ale špatné dny máme taky. Každá máma je někdy unavená, ale stačí to dítěti říct. A když mi to ujede slovně, omlouvám se. Jsme také jen lidé, a pokud (si) to přiznáme a jednáme s dětmi na rovinu, nebude nikdy nic špatně.
Při společném tvoření je někdy těžké zůstat nestranný a nechat dětem volnou ruku. Jak moc aktivní anebo naopak pasivní by měli být rodiče během kreativní tvorby se svými dětmi?
Přílišná aktivita nebo naopak pasivita rodičů spíš škodí. Tvorba by měla být pro dítě zážitkem, buďme jim tedy takovými průvodci. Asi nejdůležitější je ten správný podnět k tvorbě. Můžeme dětem navrhnout téma, techniku, formát, ale vždy je fajn dát jim na výběr. Dítě nechávejte volně tvořit, komunikujte, inspirujte a povzbuzujte. Zasahujte do dětské práce jen v případě, když si to dítě přeje. Na závěr pomozte dítěti najít moment, kdy je vhodné přestat.
Měla bys nějaký tip na to, jak povzbudit dětskou fantazii a inspirovat děti ke kreativitě?
No jéje, spoustu! :-) Považuji za velmi důležité pěstovat v dětech vnímání barev skrze emoce. Je možné navštěvovat různé výstavy s dětskou tematikou, ale i klasické galerie. Po návštěvě galerie můžete s dětmi tvořit. Inspirací k tvorbě je spousta také v přírodě. Moje dcera si z každé procházky v lese přinese domů spoustu přírodnin, které pak vyskládáme na stůl a různě spojujeme k sobě. Často se smějeme tomu, co nám spojení některých přírodnin připomíná. Pak je úžasný třeba akvarel. Pracujte se skvrnami a s náhodou. Barvy s dětmi rozpíjejte, nechte skvrny uschnout a domalovávejte jim nohy, oči a uši podle toho, jaké zvíře vám připomínají.
Pod značkou Bára z Nikolajky tvoříš už od roku 2016, kdy jsi odešla na mateřskou dovolenou. Jak teď zpětně hodnotíš tuto dobu? Vnímáš mateřskou jako období, kdy se může žena rozvíjet, nebo spíš jako období, kdy nemá na nic čas ani kapacitu?
Já už jsem s Bárou z Nikolajky začala rok před mateřskou, ale v té době jsem ještě pracovala jako učitelka. Mateřství přišlo v tu správnou chvíli. Intuitivně jsem věděla, že ze školy musím odejít, že už mi to nepřináší tolik radosti jako na začátku. Ale nebýt odchodu na mateřskou, asi bych toho nikdy nebyla schopna. Mateřství je období, kdy žena může být sama sebou, má maximálně vyvinutou intuici a chuť rozvíjet svůj tvůrčí potenciál. Samozřejmě že všechny mámy občas padají na pusu, ale tvorba je skvělý ventil a způsob, jak se seberealizovat.
Víme, že tě moc baví vytváření mock-upů pro tvé obrazy. Jaké jsou nejdůležitější aspekty, které by měl podle tebe splňovat interiér pro umístění tvé tvorby?
Interiér mě musí nejdříve oslovit svou atmosférou. Musí na mě dýchnout pocitem, že bych v něm chtěla žít. Musí být v barvách a stylu, do kterého mé obrazy hezky zapadnou. Zároveň je mým velkým přáním, aby obraz vynikl.
Před pár týdny jsi založila nový instagramový účet, kde působíš jako Barbora Sika. Prozradíš, co tě k tomu vedlo?
Viditelná cesta k mému novému projektu trvala přesně rok. Loni jsem začala malovat a měla jsem pocit, že mí sledující mou tvorbu nepřijali tak, jak bych si představovala. Měli mě zaškatulkovanou jako Báru z Nikolajky, tu ilustrátorku, kaligrafku, tu holku, co je trochu ztřeštěná… A já si uvědomila, že jsem za ty roky, co jsem mámou, trochu vyrostla. Došlo mi, že kromě tvorby pro ostatní musím tvořit také jen pro sebe. Obrazy už pod tuhle moji zajetou identitu nepatří. Poté, co jsem vystavovala v Berlíně, kde jsem svůj pseudonym musela neustále vysvětlovat a obhajovat, jsem se definitivně rozhodla, že odteď budou mít mé obrazy podpis Barbora Sika.
Našla bys mezi svými obrazy jeden, který by se hodil do světa Lunamies®? Pokud ano, povíš nám proč?
Je těžké vybrat jen jeden. S Em jsme společně vytvořily pár obrazů kolekce Back to the childhood. A tu tvorbu mám spjatou s podobně laděnými pocity jako tvorbu na vašich látkách. Barevně vnímám největší spojitost mezi Lunamies® a obrazem Flow of life. Je to obraz, který je hodně spontánní – stejně jako celý svět Lunamies®.
Bára z Nikolajky Fotografie Kateřina Moravcová
Bára z Nikolajky Fotografie Kateřina Moravcová